Zadní Synagoga

Byla vybudována na konci 17. století jako jednopatrová v barokním stylu, obdélného půdorysu s valbovou střechou.

        Jihovýchodní nároží drží mohutný pilíř, který zabraňuje posuvu celé stavby po skalnatém svahu hrádku. Pilíř zároveň zpevňuje východní stěnu, která je v synagoze tou nejdůležitější – směřuje totiž k Jeruzalému. Je do ní vestavěn svatostánek, ve kterém bývaly uloženy posvátné svitky tóry.

Svatostánek je zakryt zdobeným parochetem- ornamentálním závěsem.

         V synagoze se nachází také ženská část, který je řešená jako balkon. Synagoga nebyla jen místem  židovských modliteb, velmi často sloužila jako místnost pro shromáždění a ke vzdělání.        

         Brzy po 1. sv. válce přestala být synagoga používána k bohoslužebným účelům, zřejmě proto, že židovských obyvatel postupně ubývalo. Budova začala poté sloužit od r. 1926 ke skladovacím účelům a to nejprve pro firmu Isaac Herman Subak a synové. Byla to významná rodina s koželužstvím. Po válce sloužila jako sklad brambor.

Toto špatné zacházení se synagogou bez jakýchkoli oprav způsobilo, že byla v 80. letech v havarijním stavu a měli být místo na místo židovské čtvrti a synagogy vystavěny panelové domy, k čemuž naštěstí nedošlo.

Mezi lety 1987-88 byl zpracován projekt Haraldem Sadílkem, podle kterého proběhla rekonstrukce v letech 1989-97. Rekonstruovaná synagoga byla otevřena v září 1997.

Vzhledem k tomu, že v Třebíčí již neexistuje židovská komunita, která by synagogu mohla využívat, slouží nyní pro pořádání výstav, komorních koncertů, různých shromáždění, seminářů. Přičemž by měla sloužit jako vzpomínka na naše bývalé židovské spoluobčany. Zejména na 270 obětí holocaustu c letech 1939-1945.  

Před válkou bylo  v Třebíčí na 300 židů, jenomže v roce 1942 byli transportováni do Terezína, z kterého se vrátilo pouze 10 lidí a nikdo z nich už tady nezůstal.

K větší návštěvnosti synagogy též přispělo, že byla v roce 2003 spolu s židovskou čtvrtí a bazilikou svatého Prokopa na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO.